Wie zijn wij

Jolanda Bijl

Během mého cestováni po horách v Nepálu jsme přespávali v jednoduchých chatách. Všimla jsem si, že tu pracují velmi malé děti, které sbíraly suché dřevo na oheň, táhly těžké batohy a nosily koše. Zeptala jsem se na to mého průvodce, na což mi odpověděl: „ Spousta rodičů je příliš chudých na to, aby se staraly o své děti, nezbývá jim než pracovat za jídlo a přístřeší v ubytovnách.“ To odporuje mému pozorováni nepálců, kteří vždy pečují jeden o druhého. Když jsem potkala jedno velmi bystré dítě, uvědomila jsem si, jaká negativa muže toto chováni mít. Tento chlapec pečuje cely den o turisty, nosí jim batohy, sbírá dřevo na oheň, uklízí pokoje a nosí jídlo a piti. V jeho volném čase se baví s turisty, což mu pomáhá naučit se angličtinu a základní počítání. Bez vnější pomoci bude muset takto tvrdě pracovat po zbytek svého života, s mizivou naději na vytvořeni lepší budoucnosti. Mluvila jsem o této situaci se svým průvodcem, přesně věděl o čem mluvím, protože je podobného původu, on měl ale to šesti, že mohl chodit do školy, protože získal stipendium. Jeden z jeho učitelů viděl jeho potenciál a nabádal ho k tomu, aby šel na univerzitu, tím se mu otevřely dveře k lepší budoucnosti. Nyní je iniciátorem Nadace Nepálské Děti. Jmenuje se Ram Prasad Sedhain, společně tvoříme plány pro tyto děti, on zajišťuje nepálskou stránku nadace, já se starám o tu holandskou.